Děti dokáží být ve své nevinnosti neúprosně zákeřné a pomstychtivé. Kyberšikana na základních a středních školách je toho důkazem. Mladí i starší adolescenti dehonestují své kamarády zveřejňováním fotografií a videí, kde objekt ponížení je nahý či v nějaké choulostivé situaci. Základní účel je dítě zesměšnit, urazit a vyčlenit z party.
Šikanózní fotky vnikají různě. Omylem, náhodou, ale také cíleně, kdy je oběť nalákána do předem připravené situace. Děti však mohou využít i jiné fotografie a videa. Třeba ty, které na FB před 10 lety dala matka šikanované oběti nebo dokonce ředitelka mateřské školky. Pěti-leté děcko oblečené v kostýmu prasete nebo žáby je neskutečně roztomilé… když mu je 5 let. Ve 13ti se dítě za takovou fotku stydí a nejraději by ji spálilo. Ale Facebook nehoří. A zde právě začíná kyberšikana, kdy spolužáci takovou fotku na Facebooku objeví a využijí ji k dehonestaci roztomilé žáby.
© Megan Fox/Instagram From left: Noah, Journey, and Bodhi on Halloween 2018 | Megan Fox/Instagram
Facebook vznikl v roce 2004 a první fotky miminek dnes mají 15 let. Puberťáci, jejichž rodiče se v prvním příspěvku pochlubili fotkami malých miminek, teď mají na sociální síti celoživotní stopu. A pokud byli jejich rodiče kyberneticky aktivní, kdokoli se teď může rozplývat nad fotkami prvních kroků, první noci bez plínky, nástupu do školy, zlomené nohy při fotbale a miliónu dalších fotek o tom, jak náš malý František poprvé čůral do moře.
Rodiče dnešních dětí vyrůstali v době analogových fotek a jediná síť kolem byla ta elektrická. Všichni určitě mají plno fotek z dětství, ale ty jsou zavřené ve staré krabici a necestují neřízeným způsobem po sociálních sítích. Dnešní doba je však jiná. Někteří rodiče ze svých dětí dělají celebrity internetu, ale co když si to ty děti nepřejí? Pořizování fotografií a video-záznamů na karnevalu ve školce je běžné. Fotografie na dětských oslavách pořizovali i naši rodiče. Ať si maminky točí své ratolesti, jak je libo. A to, že se do záběru dostane i další dítě, by mělo být v pohodě. Někdo s tím může mít problém, protože není reálné točit své dítě na akci ve školce a vynechat z toho ostatní děti kolem.
Zásadní problém se soukromím nastává, když maminka záběry bezprostředně sdílí na FB nebo Instagramu a společně s kamarádkami se rozplývá nad roztomilostí malé Karolínky. Lajky však nesbírá jen Karolínka, ale i jiné děti, kterou jsou na fotce s ní. A to se nemusí líbit některým rodičům.
Bohužel sdílení podporují i samotné školky a školy. Dávají rodičům podepsat souhlasy s neetickým sdílením a když rodič odmítne, učitelky vyčleňují dítě z kolektivních akcí, protože ho nesmějí fotit. Opravdu by ředitelka mateřské školky chtěla, aby fotky z jejího dětství byly veřejně přístupné na stránce školky, kterou vede? Opravdu by chtěla, aby její “roztomilé” fotky cestovaly po Facebooku a komentovali je rodiče, učitelky a kuchařky? Třeba taková 30 let stará fotka z karnevalu s komentářem: "To se naše šéfová včera zase zmalovala :-D", by paní ředitelce určitě nepolichotila.
Je hodně roztomilé, když se dvouletá dcera pomaluje vodovkami tak, že vypadá jak Shrek a hastrman dohromady. Vyfotit a hurá s tím na Facebook. Obdivné komentáře a lajky přibývají každou minutu. Těší nás, že jsme udělali něco, co se jiným líbí. Dosáhli jsme vnitřního uspokojení.
Lustrace sociálních sítí je dnes běžnou součástí přijímací procesu. Jak moc nám tuto fotku olajkuje dcera, až se její počmáraná tvář objeví mezi přijímacími papíry na primářku chirurgického oddělení? Bude naše dcera nadšená, až si takovou fotku budou vyměňovat učitelky a rodiče v mateřské školce, kde dělá ředitelku?
Je nutné si uvědomit, ze fotka sdílená na Facebooku tam bude navždy. Kdokoli si za 10 let stáhne naše fotky z Instagramu. Většina lidí si necení svého soukromí, žijí na sociálních sítích, kde běžně sdílí fotky svých dětí, dovolených, majetku a plno dalšího. Je taková doba. Za pár let, až ty malé děti z těch fotek vyrostou, budou rodičům „děkovat“, co vše si o nich najdou jejich přátelé, kolegové, zaměstnavatelé, obchodní partneři… ale také nepřátelé, nenávistní a pomstychtiví spolupracovníci, konkurenti apod. Kdo by chtěl, aby si z něj v kanceláři dělali legraci a použili k tomu fotku, jak „Náš malinký Jiříček se hodně moc poblinkal“? Každý by si měl takovou otázku položit, než vybere fotku svého dítěte a klikne na tlačítko Sdílet.
Nevíme, jaké sociální a jiné sítě budou existovat za 30 nebo 50 let. Nikdo neumí předpovědět, jaké technologie pro sdílení tu budou ke konci století. Jedno vsak víme jistě. Fotky našich dětí nejsou v krabicích jako byly ty naše. Cestují po internetu bez jakékoli kontroly a tvoří sociální stopu těch, které bychom měli milovat a chránit. Nechme na nich, ať se v budoucnu rozhodnou o sdílení svého života sami. A do té doby, ať je jejich soukromí skutečně soukromé.
